Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Král strašidelného údolí / Lví král

Král strašidelného údolí / Lví král

kritika / Natálie Něudačina / 14. 11. 2019

Lví král, jehož původní verze z roku 1994 je ve filmových žebříčcích řazena mezi desítku nejlepších děl z produkce společnosti Disney, se stal předlohou pro již třetí snímek z letošní řady fotorealistických digitálních remaků oblíbených kreslených pohádek studia. Režie nové verze hamletovského příběhu o synovi lvího krále Simbovi, jenž je po nečekané tragédii nucen uprchnout do vyhnanství, svěřil Disney Jonu Favreauovi, který se osvědčil remakem Knihy džunglí. Jím ale Favreau evidentně sám sobě nastavil příliš vysokou laťku. Jestliže diváka vybízel ke vnímání Knihy džunglí jakožto pokrokového, smysluplného díla, které nepotřebuje být srovnáváno s kreslenou disneyovskou verzí, v případě Lvího krále se neustálému porovnávání s originálem nevyhnul. Podíl na tom má nejen ikonický status snímku (první film Disney s původním námětem a film s největšími tržbami za rok 1994), ale i režijní pojetí nové verze.

Nový Lví král téměř záběr po záběru přiznaně kopíruje původní film a jeho tvůrci se ani nesnaží o aktualizaci znázorňovaných témat. Snímku nelze upřít řemeslnou vycizelovanost nebo reálně působící digitálně animované scény – i když do autenticity přírodopisného dokumentu má daleko. Ve chvílích, kdy mají zvířecí postavy vyjádřit silnější emoci, jejich pohyby a výrazy působí nepřirozeně a neohrabaně. Stejně toporně se jeví i mluvící či zpívající tlamy, které jdou naopak proti realistickému principu zobrazení. Lví král tak vyniká realistickou počítačovou animací, která však paradoxně vyvolává pocit tzv. strašidelného údolí. Příliš realisticky vyobrazené postavy stojí v cestě divákově identifikaci. Lpění na autentickém vyobrazení zvířat totiž potlačuje emotivnost a dramatičnost původní verze z roku 1994.

Hlasy a modernizace promluv odhalují další slabinu nedostatečné animované stylizace. Přestože se černošským hercům podařilo vtisknout zvířecím figurám nové charakterové rysy, postavy postrádají větší psychologickou hloubku a působí více černobíle. Chiwetel Ejiofor z původně komplexního, vyzáblého, manipulativního, sarkastického a charismatického Scara stvořil děsivého, obsesivního zloducha, který je sice ztvárněn přesvědčivě, ale už nevyvolává ambivalentní pocity sympatie smíšené s odporem. Podobně zjednodušeně působí i hyeny. Ty kdysi naháněly strach a zároveň dokázaly dětského diváka rozesmát ztřeštěným chováním. Zůstal z nich jen strach. Přepsání dialogů tak prospělo jedině postavám Timona a Pumby, které namluvili Seth Rogen a Billy Eichner. Favreau jim ve scénáři poskytuje o něco větší prostor pro komickou exhibici, která je jednou z hlavních předností filmu. Jejich slovní humor je aktuálnější, důmyslnější a ne tak přímočarý.

Tím se dostáváme k otázce, komu je film vlastně určen. Oproti originálu o půl hodiny delší současná verze je pro děti rozvleklá a místy příliš strašidelná, dospělému divákovi ale zároveň nenabídne dost. Lví král tak působí dojmem, že je určený generaci dětí školního věku, pro které jsou kreslené disneyovky už příliš dětinské či zastaralé. Disney se však evidentně nechce vzdát ani starších diváků, které k filmu táhne nostalgie. Svým polovičatým přístupem však riskuje, že neuspokojí nikoho. Disney tak nevytvořil novým Lvím králem určující film pro jednu generaci dětí, jako se mu to podařilo v devadesátých letech, ale dokázal látku s velkým potenciálem dovést k té nejhorší možné divácké reakci – lhostejnosti.

Lví král (The Lion King, USA, 2019, IMDb)
Režie: Jon Favreau, scénář: Jeff Nathanson, kamera: Caleb Deschanel, střih: Mark Livolsi, Adam Gerstel, hudba: Hans Zimmer, 118 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 18. 7. 2019).

Lví král (The Lion King, USA, 2019, IMDb)
Režie: Jon Favreau, scénář: Jeff Nathanson, kamera: Caleb Deschanel, střih: Mark Livolsi, Adam Gerstel, hudba: Hans Zimmer, 118 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 18. 7. 2019).

Přečteno 993x

Článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Lví král

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Společnost podmíněné lásky / Chvění

Od sexuálních predátorů k mediální gramotnosti / V síti

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Válka jako vychytávka / 1917

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí

Ruben Östlund pokračuje v natáčení satiry na superbohaté

Další film Almodóvara a Penélope Cruz bude o paralelních matkách

O včelách a lidech / Země medu

Homemade na Netflixu představí karanténní kraťasy známých filmařů

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Ve jménu anidoku / Anifilm

Kubo a kouzelný meč / Mýtus o správné rodině


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (771) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)

Cinepur #125 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Jak navždy zůstat v roce 1969 / Tenkrát v Hollywoodu (Jiří Špičák, soundtrack)

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice (Viktor Palák, kritika)

Odvážní se nevzdávají / Rumunské kino od starověku do konce druhého tisíciletí (Jaromír Blažejovský, téma)

Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny (Agáta Hrnčířová, téma)

Příliš ostré světlo / Budiž světlo (Dan Krátký, kritika)

Moje filmy jsou pro mě dokumenty / Masterclass s Davidem Cronenbergem (Anna Kopecká, rozhovor)

+ více...