Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Válka jako vychytávka / 1917

Válka jako vychytávka / 1917

kritika / Antonín Tesař / 11. 5. 2020

Dunkerk Christophera Nolana se před třemi lety stal událostí ani ne tak jako válečné vyprávění nebo autorský projekt, ale především coby audiovizuální ponorný zážitek. Drama natočené na 70mm film mělo být ideálně sledováno na obřích plátnech formátu IMAX, aby se co nejvíc umocnila divácká tenze z obrazů destruktivních střetů lidských těl a válečných technologií, z nichž se snímek především skládal.

Nový britský válečný film 1917 staví na podobné strategii, jak prodat divákům mnohokrát ve filmu tematizovaný válečný konflikt. Nepropaguje ho ani příběh, ani přítomnost hereckých hvězd, ale technologická vychytávka. Celý film vypadá, jako by byl natočen v jediném záběru. Ve skutečnosti ovšem jde o několik desítek jetí spojených většinou pomocí stíraček nebo přechodů postav přes tmavé prostředí. V jednom případě, kdy hlavní hrdina omdlí a zase se probere, se dokonce jedná o klasický viditelný střih. Přesto film Sama Mendese vyvolává v podstatě opačné dojmy než Dunkerk. Zatímco Nolan fragmentarizuje čas i prostor do často klaustrofobických výjevů, Mendes spolu s kameramanem Rogerem Deakinsem vytváří převážně agorafobickou procházku zpustošenou válečnou krajinou.

Prostor se stává klíčovým v mnoha filmech založených na dlouhých pohyblivých záběrech, ať už jde o Sokurovův snímek Ruská archa, který oslavuje muzeum jako místo, kde se zpřítomňují dějiny, či Loznicovy rané observačnídokumenty jako Krajina, maďarského Saulova syna, zpřítomňujícího provoz koncentračního tábora, ale svým způsobem i klasický Hitchcockův Provaz, nápaditě využívající interiér jediného bytu. Hlavní postavy mají v 1917 příliš málo času na to, abychom se s nimi doopravdy sžili, a slouží spíš jako průvodci po trajektorii válečné zóny. Nejvýmluvnější svědectví o povaze první světové války tu podávají obří sety, v nichž se hrdinové pohybují. Namísto fyziologického pocitu ohrožení typického pro Dunkerk nastupuje spíš údiv nad rozměrností obří linie zákopů, pustiny zdevastované výbuchy či ruin vybydlené vesnice, ve kterých se ukrývají nepřátelští vojáci i civilisté. Případně překvapení nad tím, jak rychle válkou poznamenanou krajinu vystřídá nedotčená příroda, ve které jako by žádný ničivý konflikt nikdy neprobíhal.

V tomhle ohledu je 1917 poměrně originální válečný film. Bohužel ale nedokáže svou fascinaci prostředím poutavě rozehrát. Posměšné komentáře přirovnávající film k pasážím počítačových válečných stříleček, v nichž postavy procházejí prostředím, mají v jistém ohledu pravdu. Putování hrdinů prostředím i pohyb samotné kamery jako by byly vesměs diktované herní logikou, ve které jde o to udržet postavu naživu a plnit různé úkoly. Heslo tvořící titul skvělého sovětského válečného filmu Jdi a dívej se lze na Mendesův film uplatnit v doslovném smyslu. Hrdina i kamera ve filmu vesměs prostě chodí a pozorují. O životě v zákopech se dozvídáme tak, že míjíme rezignované postavy odpočívajících vojáků, civilistce žijící se svým dítětem v podzemí dobyté vesnice také hrdina jen na pár okamžiků zkříží cestu, bitvu sledujeme, zatímco protagonista běží podél přední linie. Taková reprezentace prostředí je také typická pro počítačové hry, které ale mají výhodu interaktivity umožňující si prostor děje virtuálně osahat. Mendesův běh přes dva zákopy, deset děr po bombách a jedny ruiny nás naopak nechává v distanci i ve scénách, kde hrdinům přímo hrozí fyzické nebezpečí nebo prožívají vypjaté emoce. I na to, že jde o jednozáběrový kontinuální snímek, postrádá 1917 výraznější dynamiku. Nenajdeme tu důkladně a složitě inscenované akce a kamerovou choreografii ve stylu dlouhých záběrů z filmů a seriálů Caryho Joji Fukunagy, a už vůbec ne cokoli, co by připomínalo skvělou, drsně kontaktní akční scénu ve falešném dlouhém záběru z filmu Atomic Blonde.

Ve výsledku tak 1917 nedohlédne o moc dál než za hranice své technologické vychytávky. Všechno je podřízeno základnímu formálnímu zadání. Mendesovi a Deakinsovi se podařilo natočit válečný snímek v jednom záběru. Stejně jako hlavní hrdina i oni úkol splnili. Otázka je, k čemu to bylo vlastně dobré.

1917. (UK, USA, 2020, IMDb)
Lee Smith, hudba: Thomas Newman, hrají: George MacKay, Dean-Charles Chapman, Mark Strong, Andrew Scott, Richard Madden ad., 119 minut, distribuce: Vertical Ent. (premiéra v ČR 27. 2. 2020).

1917. (UK, USA, 2020, IMDb)
Lee Smith, hudba: Thomas Newman, hrají: George MacKay, Dean-Charles Chapman, Mark Strong, Andrew Scott, Richard Madden ad., 119 minut, distribuce: Vertical Ent. (premiéra v ČR 27. 2. 2020).

Přečteno 402x

Článek vyšel v časopise Cinepur #128, duben 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

1917.

****  ČTENÁŘI (3)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Společnost podmíněné lásky / Chvění

Od sexuálních predátorů k mediální gramotnosti / V síti

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Válka jako vychytávka / 1917

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí

Ruben Östlund pokračuje v natáčení satiry na superbohaté

Další film Almodóvara a Penélope Cruz bude o paralelních matkách

O včelách a lidech / Země medu

Homemade na Netflixu představí karanténní kraťasy známých filmařů

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Tenkrát v Hollywoo / BoJack Horseman

Epizoda IX: Vzestup déjà vu / Star Wars: Vzestup Skywalkera

Miniatury pro tělo a klavír / Sólo

Born To Be Wild / Narušitel systému

Hands Across (Black) America / My


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (771) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)

Cinepur #128 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #128, duben 2020

Z obsahu tištěného čísla:

O užitku a škodlivosti cinefilie pro filmovou teorii / Mizanscéna a filmový styl (Benjamin Slavík, kniha)

Úvod k tématu: Clint Eastwood (Lukáš Skupa, téma)

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy (Šárka Gmiterková, kritika)

Eastwood o Eastwoodovi (Christopher Frayling, téma)

Žalozpěv po neviditelném světě / Kentucky Route Zero (Ondřej Trhoň, videohra)

Zlo neexistuje (Pavel Sladký, zoom)

+ více...